prostě živo(t)

   Možná proto, že má silnější stehna, velký nos a nebo prostě jen proto, že je to nová holka tvého bývalého, stačí ti to jako důvod, aby jsi ostatní přesvědčovala o tom, jak je vlastně hrozná.   Občas bych si přála být kluk. Všechno si řeknou narovinu, neřeší blbosti a když už to jinak nejde, tak se prostě poperou a všechno je zas ok. Zatímco holky si hrají na nejlepší kamarádky, říkají si sladké řečičky, ale jen co se rozloučí, už jedna druhou pomlouvá.   Tím jsem ale trochu odbočila. Chtěla jsem říct, že mě mrzí, že holky nedrží při sobě. Copak víme, jaké ta holka o které máme předsudky má ve skutečnosti problémy? Všechny máme nějaké pozlátko, které prezentujeme společnosti, ale není to ani polovina z toho, co doopravdy cítíme,žijeme. Každá má něco, co se jí na sobě nelíbí. Ta krásná hubená holka se stydí za malý zadek a ta holka při těle by zas dala cokoli, aby ho měla alespoň trochu jako ona. Nechci teď ale holky dělit na "tlusté" a "hubené", protože na to

  20:15 - Před třemi lety bych v tuhle dobu nejspíš seděla doma a snažila se nějak skloubit učení do školy s vařením večeře pro přítele. Bylo mi čerstvých 18 let, ale hravě bych se mohla měřit se 30ti letou ženskou se dvěma dětma a manželem. Každý den pro mě byl stereotyp. Ve škole mě to nudilo a doma vlastně taky.   Když se nad tím zpětně zamyslím, měla jsem všechno, po čem jsem dlouho toužila. Přítele, volnost od rodičů a bydlela jsem v Praze, která byla mým snem. Přesto jsem ale neměla pocit, že by mě tenhle způsob života naplňoval. Za ten rok ,co jsme spolu bydleli, jsem se nebyla bavit nikde v Praze. Spokojila jsem se s gaučem, x-tým dílem  ulice a  večerkou v devět.   Jako vážně!? Vážně jsem tak mrhala časem!? Jak jsem se s tímhle mohla spokojit?!   Na diskotéce jsem radši netancovala - co kdyby se někdo díval že jo. Zpívala jsem si jen pokud jsem věděla, že mě nikdo neuslyší - kdyby to náhodou znělo falešně. Vzala bych si raději ty sytě rudé šaty s volnými zády, ale pro