Jaký je vlastně ideál krásy?

Kdybych se měla popsat pár slovy, jaká by to asi byla?

Tak třeba obětavá, přátelská, často náladová a někdy až moc sebekritická. Co se týká povahové stránky, myslím, že jsem se vystihla celkem přesně, ale co po té fyzické?

Od kolika centimetrů o sobě mohu tvrdit, že jsem vysoká? A jak vlastně vypadá postava holky, o které už lze říci, že je tlustá? Co určuje to, jestli je hezká či ošklivá? Jak vlastně  zní definice krásy? Ano, googlila bych asi marně, protože krása nemá svou definici. Je jí totiž každý z nás.

Dlouhou dobu jsem neměla ráda svou barvu pleti. Záviděla jsem kamarádkám, které měly od přírody karamelovou pleť a dělala jsem vše proto, aby ta moje nebyla tak bledá. Vyhledávala jsem v létě každý sluneční paprsek, který se na obloze objevil, v zimě na mě solární studia vydělala majlant. Pak jsem onemocněla a nesměla jsem na sluníčko. Říkala jsem si, že je všechno v háji a zas budu oproti ostatním bílá jak ředitel vápenky. Postěžovala jsem si u kluka, se kterým jsem v té době randila a on z toho byl naopak nadšený. Prý se mu to na mě hrozně líbí a připomínám mu tím Sněhurku.

Často mínění o sobě samém měníme podle reakcí okolí. "Zuzano tobě to dnes ale sluší" a Zuzana najednou nabude sebevědomí a uvěří, že je doopravdy krásná. Pak ale někdo poznamená, že má křivý nos a rázem se Zuzana začne podceňovat. Přestane mít svůj nos ráda a v tom horším případě to nezůstane jen u nosu. Znám to moc dobře.

Naštěstí ale nemají všichni kluci/muži stejný vkus na holky ,a proto si troufám říct, že úplně každá žena o sobě může s čistým svědomím tvrdit, že je krásná.

A jak vypadá nejkrásnější muž? Ne, nemusí mít modré oči, svaly kam se podívám a miliony na kontě.

Nejkrásnější muž je ten, vedle kterého se žena usmívá.